something special about Friday evenings

11. dubna 2014 v 23:08 | confused thoughtful |  asi jako deník
Jsou dny, kdy bych si prostě jen moc přála moct tak jakože jen tak být s h. Obejmout se, cítit, že je vedle mě, moct jen tak nějak sdílet… cokoli. Opravdu se necítím dobře. (Vlastně už dva tejdny.)
Odpoledne jsem měla sraz s mou moc drahou tetou… vídáme se málo a mně je to fakt líto, mám ji opravdu, opravdu ráda. Hezky jsme si popovídaly, naše setkání se protáhlo na tříhodinové povídání o věcech vážných (psycholožka, musela jsem jí o ní říct) i méně… bylo to hrozně fajn.

Přijela jsem asi před šestou… a bylo mi opravdu zvláštně. Od rána se cítím divně, vstávala jsem s obrovským knedlíkem v krku - a rozpíjela ho vincentkou; když jít do školy, tak jít do školy (měli jsme psát ten test z fyziky a z češtiny a vůbec, já mám hrozně nerada pocit, že se flákám… vlastně mi to, že mě nechá "dom", častěji nabízí sama máma, než že bych za ní já jen tak přišla a řekla jí, že mi je bídně a že nikam nechci). Nemohla jsem pořádně polknout a měla pocit, že ze mě nevyjde ani hláska… tak mi bylo zle.
Záhadou mi v každém případě zůstává, je-li to alergická reakce (jako na šeříky? Nebo na co?), projev nějakýho začínajícího bacila… nebo prostě projev únavy (to asi v každém případě) - nebo prostě kombinace. Nakonec jsem to teda nějak dala, den strávila cucáním vincentkovejch tablet (asi sedm); po čase se vám z toho začne dělat mírně nedobře - ale krk mě nepřestával bolet a nějak jsem neviděla jiný východisko než v těch tabletách.
Jsem člověk s věčně nízkou teplotou. Mým "normálem" je plus mínus 35, 5°. Když jsem ve stresu, klesá mi ovšem - docela dost… a někdy je to (z hlediska homeostázy) dost značný teplotní šok i pro mě samotnou, víc než pro kamarádky, které občas zlobím se studenýma rukama, přikládajíc jim je na jejich většinou teplé tváře. Byla mi STRAŠNÁ ZIMA. Převlékla jsem se ze šatů a silonek… a k legínám a tričku přidala tlustou mikinu a na ponožky navlíkla ještě jedny froté, "chlupatý". Nestačilo to. Pořád jsem se cítila hrozně studeně, byla jsem studená, teploměr hlásil 35, 1 ° (myslím, že z lékařskýho pohledu je hranice mrtvolity a nemrtvolity někde na mé běžné teplotě)… šla jsem si udělat zelený čaj, pila ho dost teplý, nevěděla, co mám dělat. Pokusila jsem se trochu jíst - a nakonec skončila na gauči zachumlaná ještě do tenké deky… uspokojovala jsem své intelektuální potřeby a strávila divný, zmrzlý a trochu mrzutý večer s časopisy Respekt a Reflex, dalším zeleným čajem a ohřívací "teplou" lahví v zádech (aby mi jakože dělala teplo na místě, kde nic tak moc hřejivého nemám, na rozdíl od těch ponožek na nohou - ne asi, na loktech tyjo - a hrnku v rukou, třeba).
Bylo mi opravdu hodně špatně. Dvě hodiny po příchodu z venku a ze školy jsem se vůbec jen tak vzpamatovávala… ze dne (test z fyziky!!!), z týdne, z toho všeho.

†madness returns† | via Tumblr

Ale kromě tý hrozný zmrzlosti mě i pobolívaly svaly (nebo nevim, prostě něco všude po těle… kosti asi ne, hm… a zas klouby v zádech asi nejsou), cítila jsem se jen hrozně unavená a fakt sick. Tak jsem začala přemýšlet, jestli už (delší dobu) něco nepřecházím… jestli se u mě třeba chřipka (nebo jakékoli onemocnění doprovázené u většiny lidí "výlezem teploty") nemůže projevovat třeba mimo jiné výrazným poklesem teploty… Mimochodem, fakt když je mi špatně, jdu s teplotou dolů. Vždycky.
Teprve teď, když píšu, cítím, že je mi trošku líp.
Možná je ta změna teploty (často) myslím znakem nějakýho většího hnutí mysli, emoce… a občas taky stresu… a strachu.
Člověk by si řekl, co mě stresuje v pátek odpoledne.
No, plánovala jsem si hrozně kulturní a hrozně dobrej víkend - výstavy a knížky (mooooc knížek) a tak. Myslím, že budu ráda, když se vůbec vykutám z postele. Ale třeba bude líp… snad jo. Byla to i známka toho, že tělo potřebuje odpočívat, že už nemůže a nechce. (Evidentně mi taky nesvědčí spát tři hodiny.)
No, konec žalozpěvům… Jen jsem chtěla říct, že i tohle jsou ty dny, kdy bych si moc přála moct nějak být s h., přitulit se… a třeba jen poslouchat, jak na mě mluví… usínat za zvuku toho hlasu… vůbec ne nějak zveličovat nějaký možný malý hypoglykemický kolaps (jo, tomu to přisuzuju… snížení hladiny cukrů v krvi) nebo stavy související s nízkým tlakem - a pak teplotou - a dost možná i mírnou anemií… prostě jen být spolu a…
No.

Dneska nám říkal pan profesor na biologii, že dneska všichni jen "šukaj'" (to slovo se mi hnusí, brr, bléé)… a málokdo v sexu hledá pravou podstatu toho všeho, původní smysl… Musím říct, že v tom s ním jednoznačně souzním.
Řekl nám, že jen jednou za život potkáme někoho, o koho se budeme moct opřít a… tak a tak, blízkost duší a tak, to tím myslel…, myslel lásku… A řekl, že je to vlastně jakýsi slib (duší) - nebo něco v tom smyslu - a ať se pak v tom vztahu děje cokoli, ten slib v něm pořád zůstává… to mi připadalo opravdu zajímavý a takový oduševnělý.
Snad jen teď říct, že jsem si některými věcmi jistá…

A páteční večery v sobě mají jen něco takovýho… zvláštního, něco, v čem je důvod mít je rád. On the other hand…



These Little Words | via Tumblr

na chodbě, po které jdu
se cítím tak trochu ztraceně
doufám, že se potkáme
alespoň o sebe zavadíme pohledem,
možná se na sebe usmějeme
že mě třeba sevře v náruči, pevně k sobě přitiskne
a řekne
dost
stačilo už
tak asi ne

a pořád ty naivní naděje,
doufání v to, že se třeba jednou probudím
vedle milovanýho člověka
v kostkovaný košili
trošku rozcuchanýho po rozpustilý noci
plný čaje
a myšlenek

proč vypadá v košili ještě krásnější?
a nevidí mě… asi
nebo to alespoň nedává najevo
jdu dál
je mi smutno
jsem strašně vyčerpaná
chci spát

(..no.. a btw, teď mám teplý ruce... tak co to jako je???)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ofélie Ofélie | Web | 12. dubna 2014 v 9:25 | Reagovat

Taky mám vždycky hodně studené ruce nohy, ale nikdy mě nenapadlo si zjistit, jestli náhodou nemám "podteplotu". A pak si přítel zase stěžuje, že šíleně hořím, tak já nevím. Asi jsem nějaká vadná.
Brzo se uzdrav!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama