nostalgie jako stesk.. po domově?

2. dubna 2014 v 23:01 | confused thoughtful |  asi jako deník
Dneškem jsem si maličko vylepšila včerejší mizérii. (Ty hustý grády přijdou, až začnu popisovat večer.)

Ráno jsem šla na nultou na chemii, opravit si test. Ne, že bych si už zvykla na vstávání dvakrát týdně v pět - mimochodem, teď s pitomým časovým posunem jakoby ve čtyři - ale snažím se.. Máme opravdu hrozně hodnou paní profesorku. Takovou vlídnou.. a laskavou. Jednou za pololetí máme možnost opravit si známku - to mi připadá opravdu velkorysé (na biologii tedy taky, ale jednou za rok). Test, který si potřebuju (chci) opravit, se skládal ze dvou částí.. ale můžeme postupně. Naštěstí. To bych teď při čtvrtletí asi nedala, obě dohromady.
Tak jsem si dneska přišla napsat názvosloví, trochu zazmatkovala u vinylchloridu.. no, a jinak doufala, že to nějak mám.
Když jsem dopsala, odkráčela jsem s testem za paní profesorkou.. ptala se mě, jestli nevadí, že to neopraví hned.. a já jako, že to vůbec nevadí.. a ona, že by ale koneckonců mohla.. a já jako, že nemusí :-D.. a ano že ano, že jsem to já.. tak já jako že teda děkuju žejo (takhle je hodná, no kdo by to udělal?).. Pár malých chyb z blbé nepozornosti (přehlídla jsem třeba jeden methyl v řetězci a tak, takže mi chyběl ve slovním vzorci..) - ale dostala jsem 1/2. Jsem na sebe fakt hrdá! :)

A byla na mě moc milá.
Říkala jsem jí, že jsme včera psali tu čtvrtletní biologii.. a že "všichni máme pětku žejo".. a ona jako že to ví.. že jí to pan profesor říkal.. a že byl smutnej.. a jako že to bylo těžký, ne? Že je toho moc.. No, a já, že jo.. Tak mi popřála hodně štěstí.. ať si to opravím.. Asi viděla, že jsem z toho taky smutná..
A pak jsme si vzájemně poděkovaly (já jí za možnost testu, mně prostě připadá, že si toho nikdo neváží a nejen, že nepoděkujou, že mohli přijít, ale ještě tím leckdo pohrdne a pak si v závěru stěžujou týden před uzavřením známek, že maj' špatnou známku a co teď jako s tím - a ona mně asi za to, že jsem vstala a ve svém zájmu šla do školy kvůli chemii dřív.. ale mně bylo potěšením, doopravdy :-))..

Po biologii jsme si s panem profesorem trochu vyjasnili tu moji pětku.
Cítila jsem potřebu mu to vysvětlit, říct mu, že jsem se na to nevykašlala, že jsem se fakt učila, že toho je prostě hrozně moc.. Chápal to (samozřejmě).
Shodli (..dohodli) jsme se na tom, že to v pátek bude lepší (já v to doufám a on o tom vypadal přesvědčeně). I on je moc laskavý.
Btw. Miluju, když někdo mluví o h. a vysloví h. jméno (a ještě žejo přede mnou).. jsem z toho pak taková trošku jako hotová, trošku jako zfetlá.. takový to, když někdo zmíní jméno člověka, který pro vás znamená tolik.., a vy jste zase znova konsternovaný z toho, jak má krásný jméno, jak se to k němu hodí, jak ho máte rádi...

No a na fyzice jsme s P. sledovaly spolužáka.. páč měl pořezanej krk - a to jako že dost brutálně, celý krk od krve.. a nevypadalo to zrovna jako nešikovnost při holení.. Docela si o něj dělam starosti, on je sám o sobě takovej složitej, pro mě těžce.. pochopitelnej, asi to nemá jednoduchý.. nicméně opravdu na nás nepůsobilo věrohodně vysvětlení s holením. Trochu moc.. krvavý, trochu moc naléhavý, trochu moc promyšlený.
Tak jsme tam přes papír s příklady (můj, prosím, já jsem pilný student) řešily, co s tím uděláme, jak mu můžem' pomoct, já jsem P. tužkou napsala, chvíli jsme se šeptem domlouvaly..
A to, na čem jsme se shodly, bylo zajít (zase) za mým drahým panem profesorem na biologii.. protože na jeho slovo (alespoň si to myslíme) dá, protože je empatický a laskavý a zřejmě by teď pro něj mohl udělat víc, než my, protože je to prostě on. Jelikož to byly dvě dělené hodiny po sobě, každá s polovinou naší třídy, po fyzice jsme sešly dolů a u laborky se ho zeptaly, jestli bychom s ním mohly ještě chvilku soukromě mluvit.. myslím, že ho to trošku překvapilo, ale řekl, že určitě, tak jsme zalezly k němu do třídy, já jsem zavřela dveře a řekly jsme mu, že se nám to prostě moc nelíbí, že si ten spolužák píše i takový divný statusy.. a tak. A jestli by na něj třeba mohl trošku.. dohlédnout.. Myslím, že byl rád, že jsme mu to řekly.
On je opravdu zlatý..

Když jsem stála s kamarádkou ve frontě na oběd.. a viděla h. .. jak jde okolo nás, baví se chvíli s Terkou, jak hezky se dívá.. jak hezky se na ni dívá.. tak vlídně, něžně, miluju ty h. laskavý pohledy, pozitivní, podporující.. pořád jsem z nich hrozně in love (a kdyby jen z nich...), ty krásné oči.. a jejich mimika.. a obličej.. vlasy.. vůně..
A jak se krásně oblíká..
Skoro bych na Terezku zažárlila.. maličko. Kdybych ji fakt neměla ráda tak, jak mám. Ale ona to taky nemá lehký. Jen má ve zvyku všechno děsně zveličovat a je furt hrozně vytížená (asi jako já, v tomhle si, myslím, notujem - a proto si spolu evidentně rozumíme :-D). A h. věta o tom.. že "To jsou takové velké, dospělé starosti".. mmh.. zvláštní.. zvláštní..

Joy and sadness

Nevím, co bych měla dělat..
Bojím se.. bojím se, abych něco neuspěchala, nevím, jestli je.. správný čas pro obtížná rozhodnutí (ale jestli ne teď, tak kdy??).. mám strach, nechci h. ublížit.. Jsem pocitově hrozně roztržená.. Moc bych si to přála (mít sílu) udělat.. na druhou stranu.. je to to správné řešení? A má momentální citová dost, ale opravdu dost velká nestabilita.. a.. já nevím, co bych chtěla. Vlastně ano, asi vím.. ale zase.. myslím, že když něco chceme, není to dobře.
Pan profesor na biologii říká, že bychom si měli být vědomi svých emocí, vědět, že je máme, přijmout je.. ale taky je umět "vypouštět", neřídit se jimi. (No jo, jenomže...)

November. | via Tumblr

Asi jsem naivní.. a tak.
Jenom se mi hrozně stýská. Můžu říct, že na mě dneska večer zase parádně dopadl smutek. Prostě, zase mám takovou.. nostalgii.. smutnou, něžnou..
Přála bych si, aby.. aby věci mohly být jinak. Myslím.. teď.
Ale nevím.. cítím nejistotu. Jak poznám správný a vhondný čas?
Chtěla bych se s h. obejmout, moct trošku promluvit o tom.. co vlastně cítím (ale to bych se v tom sama musela nejdřív vyznat)..
Co je správné? A co je.. snadné? A je v tom, sakra, sakra, SAKRA, nějaký rozdíl? Vlastně bych snad i řekla, že správná rozhodnutí nikdy nejsou snadná..

<3

A ještě asi nikdy jsem nepotřebovala mluvit s psycholožkou hned den po sezení.. jako dneska. Zase to na mě všechno padá, smutky a stýskání.. A taky "soužití" (HMMM) s rodiči, oba jsou někde jinde.. ale vlastně jsou si ve své podstatě dost podobní.. Táta mi dal docela pálku, abych pravdu řekla, potřebuju to teď nějak vstřebat.. Máma byla hrozně protivná (jako skoro vždycky). Pak si říkám, je vůbec s podivem, že hledám trochu porozumění a citu? Objetí? Všechny druhy blízkosti? Bezpečí?

Moc ráda bych si s h. popovídala..
Jo, já vím, že JSEM asi naivní. Jenom si tak někdy říkám.. what would it be like. Moct spolu trávit nějakej čas, moct si povídat.. a.. a tak.
Přetlaky asi jako že píšu čtyři stránky do deníku, že mám potřebu napsat zase něco jako "povídku" ( = zpracování myšlenek a pocitů.. jenom tak jako prostě pocitově - no, to se dneska zas hezky vyjadřuješ)..
Že si nejsem vůbec ničím jistá. Jenom vím, jak moc bych si přála si maličko s h. povídat.. a být chvíli s h. ..

hipster | Tumblr

every night. | via Facebook

Věřím, že to bude tak.. jak to prostě má být..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 20:33 | Reagovat

chodím sem a čtu tvoje články, i když nekomentuju... líbí se mi tvoje láska, taková čistá, tajná, něžná...
moc bych ti přála, abys sebrala odvahu a aby ti to vyšlo... :-)
ale ta utajená láska má taky svůj půvab... náhodná setkání, každý úsměv... je to krásné ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama