nejněžnější..

29. dubna 2014 v 22:03 | confused thoughtful |  pocitování
Tak trochu rozněžnělá, hodně něžná... lehká melancholie a hodně snů...
Blízkost, tak krásné a něžné oči a vůně milované bytosti (stojící jen kousek opodál) intenzivní tak, jako jsou tíha bolesti a krása oné nejbližší bytosti současně...
Málo kávy, potřeba dotýkání, taková až příliš přirozeně se jevící touha chytit za ruku.. a pak taky - porozumění, souznění.. a starost..
Stesk.. a naplněnost, něžné úsměvy.. křehkost a zranitelnost.. citlivost..

paranojikė.tumblr.com


Moje milovaná (jestli já vůbec mám právo o ní takhle mluvit) zlatá milá..
Moc jsem se na ni dnes těšila - že ji konečně zase uvidím.. a když jsem ji viděla, s takovým smutkem ve tváři, bolestí v očích, kterou jsem si prostě přečetla, aniž by cokoli řekla nebo na sobě něco dala vyloženě znát.. hrozně jsem se vyděsila.. byla ale tak silná.. bože, je to tak statečná žena. Když jsem se na ni dívala a viděla její smutek, hrozně prudce jsem zatoužila jen ji k sobě pevně přitisknout a konejšit.. a když jsme spolu mluvily, když mi řekla o své bolesti.. myslím, že se ve mně v tu chvíli naprosto probudilo něco, o čem jsem tak úplně nevěděla, že ve mně je.. nějaké ochranářské pudy.. nevěděla jsem, co mám dělat - moc jsem ji jen chtěla obejmout a chránit..

Ten pocit bezmocnosti - pocit, který máte při pohledu na trápení milovaného člověka.. když víte, že pro něj nemůžete udělat tolik, kolik byste chtěli.. ten je neskutečně tísnivej a bolestnej..
Silná.. a půvabná.. a myslím, že hloubku citu si nejlíp uvědomíme až ve vypjatých a krizových chvílích..

Snad už bude lépe.. trošinku jsem si už oddechla... Nevím, jestli bych jí vůbec někdy mohla (byla schopná) říct, jak moc pro mne znamená..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TomkoU TomkoU | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:06 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama