zničená studentka. (jaro je ve vzduchu..)

7. března 2014 v 22:30 | confused thoughtful |  asi jako deník
Jsem naprosto vyčerpaná. Trpím syndromem věčně vyčerpaného studenta a jsem si toho vědoma, ale ani pololetí nebylo tak hrozné proti tomu, co je teď.. respektive, s posledním dnešním testem už pro příští týden snad jen v mírnější formě. Ale i tak. A tři testy za den už byly fakt moc.
Včera se mi podařilo se překofeinovat.. motala se mi hlava a bylo mi nějak divně. Moc moc kofeinu. Moc moc unavená.

Abych pravdu řekla, jediný, co teď chci, je postel. Hrozně se těším na to, že se po náročném týdnu (snad) konečně (trochu) vyspím. Pět až šest hodin mi prostě nějak nestačí, tenhle týden spíš pět.. učení do jedenácti v noci a tak. Trololol. Dopíjím zelený čaj, poslouchám uklidňující Greensleeves (na to jediné mám ještě sílu) a těším se, až se zakutám..

Ráno jsem se potkala s třídní, která teď byla docela dlouho nemocná. Byla nějaká milá, až moc milá.. a pochválila, že mi to sluší. Že prý mám "super" nový "brejle". Trošku mě překvapilo, že si všimla, i když už by v poslední době asi nemělo.. ale prostě mi to připadalo takový hezký. :) Byla příjemná, poděkovala mi za mail (doporučovala jsem jí film, kdyby měla dlouhou chvíli, a přála jí uzdravení).. a byla fajn do doby, než si šla zkontrolovat úkol a většina lidí ho neměla (se mnou včetně, ale mně chybělo jen o malinko víc než půlka). Do doby, než mi dala pětku. (Zasloužila bych si mračíka smajlíka!)
A za to, že na to prej všichni kašlem, si na to téma výpisků dáme ve středu rovnou test.
Stejně mám její dějepis ráda. Ví toho hoodně. Hlásím se k ní na seminář latiny, tak jsem zvědavá.. vážně doufám, že se nám otevře.. bude to s ní fakt hustý, ale těším se.
Jo a taky se mi rozpadla bota. Bačkůrka. Skvělý. Tak jsem chodila po škole v teniskách na tělák.. a když jsem potkala třídní (ještě před cestou do skříňky pro výměnu bot), říkala jsem si jen "Ať se mi nedívá na nohy, hlavně ať se mi nedívá na nohy". Naštěstí ji zaujaly ty brýle.

Po prvním testu - z češtiny (měla to být lexikologie, ale spíš mi to připadalo jako "jazyková inteligence".. překomponovat různá rčení, pak třeba vymyslet alespoň dvě, ve kterých je noha (slovo noha) - a tedy znát pár pojmů, asi jako je homonymie, metonymie (v tom se úplně vyžívám.. asi jako jediná.. áá.. jsem divná?) a tak..) a dvou popsaných stránkách literatury v sešitě jsem se zazvoněním vyletěla ze třídy jako blázen (co si o mně ta češtinářka asi myslí?) a řítila se po schodech.. moc jsem doufala, že se potkáme.. A.. ano.. Ani sakra nechápu vlastní výlevy, připadá mi, že moje psycholožka pro to má větší pochopení než já sama.. ale snad tohle je v pořádku. Myslím ta potřeba blízkosti, potřeba vidění se před víkendem..

Untitled

/ Ale tak strašně jsem se na víkend tentokrát těšila. Jen. Vypnout.

CᏔR

Na němčině už jsem se asi (vědomě) vzdala jakýchkoli pokusů o rebelství, možná jsem si sama došla k tomu, že to nemá smysl.. a občas je jednodušší se podvolit, tak jsem přestala bojovat proti systému a jen tiše sedím a jako hodná holčička si píšu poznámky a dávám pozor a dbám si na přízvuk (ne snad, že by to někdo ocenil) a doufám, že ještě nabere tempo, abychom do konce roku zvládli dobrat učebnici.. i když je to představa stejně tak reálná jako to, že budu mít z německého minitestu za jedna, háhá..
A chemikářka mi zase řekla "Ahoj Kačenko..". Tu paní mám fakt ráda. :)))
Na fyzice už jsem to nějak moc nedávala (tedy spíš teď si myslím, že nedávala, protože jsem hrozně unavená.. asi dávala), příklady snad mám, ale teoretický otázky mi přišly nad moje síly, vůbec jsem ani nechápala, na co se mě fyzikářka v zadání ptá.. tak jsem to nějak zakroužkovala, jak se mi to líbilo (a zdálo).. a moc bych chtěla trojku. Nevimnevim.

A při biologii.. vždycky můžeme mít otázky a ptát se na to, co nás zajímá. Často to přesahuje hranice biologie a často i světa jako takového, v jeho hmotné podobě - týkají se filozofie, psychiky a pocitů a tak.. Dneska se nám pan profesor snažil vysvětlit, že nemáme potlačovat své emoce.. měli bychom o nich vědět a přijímat je, brát je na vědomí, ale říkal, že se podle nich ještě nemusíme řídit.. že se dají nějak zpracovat. "Taky když jdete po ulici, asi nehupsnete na první hezkou ženu, kterou uvidíte. Víte o té emoci, ale neřídíte se jí.. To by se té ženě asi moc nelíbilo." A spolužák: "Třeba jo.." A pan profesor: "No.. a třeba ne.. to už byste se musel zeptat: 'Promiňte, můžu na vás hupsnout?'" .. zasmála jsem se, hodně.
(A další spolužák: "A když se třeba buddhista zabije.. protože chce bejt v dalším životě krtek.." - ani není tak důležité, na co se ptal, ale krtek mě fakt pobavil..)

Odpoledne jsem si poseděla s kamarádkou (a chvíli ještě s druhou) u školy na lavičce, s babl čajem, bylo vážně hezky.. takové to předjarní počasí. Sluníčko ohlašující třeba příchod trochu radostnějších dní.. a vitamínu dé. Abych pravdu řekla, vůbec se mi odtamtud nechtělo.. bylo divný zůstat v pátek u školy do čtyř. Ale vlastně jsem měla pocit, že je to tak v pořádku, že to tak má být, že mám v tu chvíli být přesně na tom místě.. Jako bych pořád prahla po odpočinku, ale zároveň cítím bez té školy (a kdyby jenom tak) strašné nenaplnění a prázdno a vlastně nevím, co s časem, jak ho vyplnit.. když ne právě školou. Není to divný?

Ta kamarádka, se kterou jsem seděla část odpoledne u školy, je moc milá.. hrozně hodná holka. Volala s mamkou a byla asi jako: "No a mami.. tu češtinu mám úplně blbě.. tam bylo třeba vymyslet rčení s nohou.. teda jako kde se použije slovo noha.. no a tu fyziku taky, to bylo úplně nějaký postižený ten test.. tak čau." Před tím se vypovídávala asi pět minut žejo. Fakt jsem se smála tomu, jak ten rozhovor ukončila.. :-D Zasmály jsme se spolu. Ha. Haháá.
Ještě jsem si trošku cestou ze školy "zaskočila" do oblíbeného papírnictví (taková spousta sešitů na jednom místě.... no jo, no jooo) a tři si koupila.. z nichž jeden bude využit pro školní účely a ty zbylé dva.. hahá :-D Jeden na společenský vědy.. později. A třetí je s Beatles!
Těším se na knížky.. na čtení.. a na filmy a na spánek.. JUPÍ!!!!

Zítra mi přijdou kamarádi (ty dvě kamarádky a nejlepší kamarád), stala se z nás jakási zvláštní skupinka nebo co.. myslim. Asi upeču něco dobrýho.. Těším se, že si jen tak pozitivně popovídáme.. vždycky se s nima hrozně nasměju. Myslím, že tohle je fakt potřeba.

A taky mám nějaký kreativní záchvaty úplně, nebo co. Jako bych snad (zase) mohla začít psát.. nějaký svoje stories. Nějaký, tss. (Glosuju sama sebe.. stav těžkého duševního vyčerpání.) Tak třeba..

Nostalgic getaway.

Moc doufám, že se h. bude mít hezky. (A taky, že já si trochu odpočinu. Ale nejen já.)

Your eyes 😍
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama