"vylejvám (se)".

31. března 2014 v 22:15 | confused thoughtful |  asi jako deník
Omlouvám se za vylévání srdce, někdy to potřebuju, potřebuju o některých věcech mluvit.. jako teď..

Když jsem s h., když mám možnost nějak s h. být.. cítím strašný duševní souznění, porozumění, blízkost.. nějaký spříznění.., mám pocit, že když jsme spolu, je to tak v pořádku, cítím to.. byť jsme spolu jenom tak jako "trochu".
Včera jsem nemohla spát, to se mi už opravdu dlouho nestalo.. ne, že bych to chtěla přikládat novu, prostě jsem pořád myslela na h. a ačkoli byla po víkendu hrozně neodpočinutá a chtěla se vyspat, přes půl hodiny jsem jen ležela a koukala do tmy a hlavou mi jely útržky.. věty, vzpomínky..
Btw se na mně dneska taky pořádně projevil ten dementní časovej posun.., spolu s únavou a stresem.. fakt jsem vyčerpaná, od rána mám hroznou křeč v zádech, takový jako ustrnulý svaly, ne, že by to bylo něco, s čím by se nedalo fungovat, jen je to nepříjemný, hrozně to bolí.. úplně mi zatuhla páteř přes noc. Dneska mě bolela hlava tak, jako snad ještě nikdy, nejsem na to náchylná.. jen, když jsem nemocná, a to pak musím mít horečku.. jenže tohle byla fakt skoro migréna, šlo to na vlny.. A co víc, večer už se mi udělalo z přemíry učení opravdu nedobře, začala jsem se skoro třást zimou, celej den jsem byla hrozně utlumená a vůbec, takový divný to je.. no, tak jsem se šla změřit a 34,4, žejo, říkám si, tak ještě jednou, no a 33,7.. podle lékařských úsudků už bych myslím měla být mrtvá (ne, to nemyslím vážně!! Jen soudím z obecných předpokladů o fyzických bytostech.).. u mě je teplota +- 35° běžná a "normální", takzvaně obvyklá, ale tohle.. už mi fakt bylo špatně. Šla jsem si ďobnout čokolády, zachumlala se do teplýho svetru, kterej jsem měla ještě přes svetřík.. dala si teplý ponožky, udělala dva zelený čaje, teď dopíjim ten druhej, už je to lepší. Ale potřebuju se vyspat.

Zítra píšu čtvrtletní biologii a mám z toho fakt divnej pocit... a hned potom mám prezentaci z angličtiny, musím to zvládnout, jestli začnu zmatkovat, tak se rovnou můžu třeba o velký přestávce zadusit pizza rohlíkem.. Záleží mi na tom, fakt moc. Ale věřím, že to dám. I když se ráno budu muset zBachovkovat (Bachovy esence.. na stres).
Češtinářka si vymyslela test z češtiny (asi aby toho lidi jako já neměli málo nebo co), tu jsem pro jistotu ani neotevřela - pro samé přípravy na ty náročné zítřejší výzvy..
Ha, no to bude den. A večer mám sezení s psycholožkou, vlastně jsem si dneska na němčině uvědomila, že se i docela těším, že se na ní (jo, mám tam čárku nad i, která tam být nemá, a I DON´T GIVE A ....) hrozně těším, jako na takovou.. přítelkyni.. Hm, měla bych asi vymyslet, o čem bych s ní chtěla mluvit, člověk na to měsíc čeká a pak neví, co dřív.. jo, konceptuálně mám nějakou představu, ale tak, žejo, ještě si musím někdy najít chvilku sepsat si to do bodů a útržků..

A kde jsem to přestala v ódě na h. .. ?
Prostě mi nějak nepřestává brát dech to, jak je lovely.. zbožňuju tu bytost.. Překrásné vlasy a tvář a držení těla, ruce.. a, bože, ten úsměv a ten HLAS (pořád jsem z něj mimo.. a nádherně zpívá.. I want to fall asleep with it, OMG OMG OMG....) ..
No, a je mi fakt hezky když jsme spolu.. nějak spolu.. trošku spolu.. hrozně bezpečně..
O přestávce jsem se s h. malou chvilku viděla a není nad ten pocit.. být chvíli s milovaným člověkem.. a jenom s ním sdílet, malou chvíli sdílet.. slova, pohledy, vzduch...

and then

Moje duše má pocit, že našla tu svoji.. že našla nejbližší bytost..
A někdy si hrozně přeju objímat se s h., moc moc moc moc.. třeba teď....

Keep in mind | As soon as na We Heart It. | via Tumblr

miss you..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama