"tyvole, Aleno.." (tyvole, pavouk.)

9. března 2014 v 0:18 | confused thoughtful |  asi jako deník
Tak mám víkend - a už bych mohla (měla) spát a zas nespim. Ale teď je to volba, jinak je to nutnost. Na příští týden toho naštěstí nemám tolik (vlastně jen asi čtyři testy a zásadní je pro mě jen angličtina a dějepis).. Tak jsem vzhůru - hrozně si užívám to, jak nic nemusím. Hrozně. Udělala jsem si zelenej čaj s mangem (ne, že by byl zelenej, ale je to fakt dobrý).. a přemýšlím, jestli se ještě pokusím trochu psát, dneska jsem získala uměleckou inspiraci. Když tak přemýšlím o těch nutnostech, třídní se nám včera pokoušela vysvětlit Lutherovo pojetí hříchu v závislosti na druhu morálky (jedné ze dvou). Upřímně řečeno mám pocit, že jsem to moc nepochopila. Ilustrovala to na příkladu s katem.. a jako příklad je to asi dobrý, ale stejně si myslím, že je málo co, k čemu by člověk byl vyloženě opravdu (do)nucenej. Mám pocit, že všechno je vlastně volba. Téměř všechno. Samozřejmě bych se i já mohla učit pětkrát míň a pořád bych to zvládala. Ale proč bych to dělala. Žejo. Vždyť já jsem ráda vytížená.


Byli u mě dnes kamarádi. Je s nima legrace, vždycky se hrozně zasmějem, mám to ráda. Parodovali to, jak říkám "DÍK" (mám to od moc blízké kamarádky z o rok nižší třídy).. A věta v nadpisu pochází z jaksi akce sepisování dopisu. Je to taková interní záležitost v rámci interní skupiny menšího celku větší interní jednotky, akce několika lidí z němčinářské poloviny. Rádi bychom jeho pomocí trošku upravili systém (dosavadních hodin). Problém nastal už u vymýšlení oslovení (já: "Milá paní profesorko.. um.. nevim..", kamarád: "Vážená." A já: "Ale ona neni vážená.." Kamarád: "No, ale milá taky ne." :-D Pak řekl: "Tak napiš na začátek.. 'Ty vole Aleno'.." A to už jsem fakt nemohla :-D)
Dobře jsme popovídali, P. hrozně vtipně vypráví, ať už mluví o čemkoli.. ale zvlášť její historky související s tělocvikářkou mám ráda, ty jsou nejvtipnější.. když říkala, že se jí "kolosálně zasek' kíč od auly ve dveřích," tak jsme všichni trochu lehli.. A J. říkala příhodu, jak za ní včera přišel bezdomovec a řekl jí: "Dobrý den, já vám to řeknu na rovinu: jsem bezďák." Ono to vůbec neni vtipný a vlastně spíš smutný, ale už jsme byli takoví v náladě.. (A to jsme slušný děti.)

Vlastně jsem chtěla říct především ale to, že zbožňuju dny, kdy si můžu vyjít jen tak jako v teniskách a cítit se lehce. A jaro je všude kolem. Je cítit ve vzduchu, svítí sluníčko, je hezky, je líp. Vzala jsem si přes tričko jen lehký sáčko a bylo mi hrozně fajn. Jakože tak vyjarněně.
Skoro bych řekla, že letos na jaro úplně čekám.. nemůžu se dočkat. A myslím, že si zítra půjdu zaběhat. Těším se na to. Odpoledne půjdu na film v rámci festivalu Jeden svět (líbil se mi jeden, kterej se jmenuje "Poslední sny".. ale co bych chtěla, než jsem zareagovala, byl vyprodanej žejo a v úterý jdu na koncert) a pak si dám běhací večer. A žádný hrocení školy, už ne, chvíli ne.. zítra asi jen dějepis a případně matika.

A ty inspirace.. když holky odešly, zůstal u mě ještě chvíli kamarád (žertovali jsme, že je takovej ten správnej kamarád, kterej zůstane po mejdanu a pomáhá uklidit "bordel" - v našem případě nádobí do myčky :-D), měla jsem nějakou mazlící.. trochu jsme se kočkovali, mám ráda, když se o něj můžu jen tak opřít, přiňuchnout se.. takový milý, prostě.
Pak šel na záchod a já jsem šla na chvíli otevřít okno a venku bylo hezky, fakt hezky, příjemně teplo.. na chvíli jsem se opřela o parapet a zamyslela se a zasnila, připomínalo mi to trochu takový chladnější srpnový večer, kdy sedíte někde venku v podvečer v mikině a díváte se do ohně nebo na zapadající slunce nebo nevim, cokoliv.. a je vám dobře, jste s milovaným člověkem, můžete se držet za ruku.. (Ne, že by to snad byla vlastní vzpomínka.. ale ne, že bych si to moc nepřála.... spíš jen volná asociace.) Moc bych ráda. No a.. a potom se ke mně šoural na svejch osmi nožkách nechutnej pavouk (on nemůže za to, že je nechutnej, ale hrozně jsem se ho lekla).. dost mě vyděsil, zařvala jsem, ztropila trochu tyjátr a okno rychle zavřela.
Když jsem šla kamaráda doprovodit k metru a vracela se zpátky, malou chvíli jsem šla za nějakým párem.. slečna příjemně voněla a nesla si kytku. Připadalo mi to fakt hezký. Má svátek a.. Nechala jsem se trošku unést myšlenkama. Jaký by to bylo, jenom na malou chvilku.. Přemýšlela jsem o "párových" drobnostech: když se dva blízcí lidé spolu odněkud vrací.. tohle má podle mě - a pro mě - hrozný kouzlo, spolu někam nebo odněkud jít.. se společnou vzpomínkou, strávenou dobou.. moct se chytit za ruku.. dostat třeba kytku.. a hlavně ji někomu dát, dát ji někomu.. Mezinárodní den žen, je to myslím trošku ironie.. zvlášť já bych to asi mohla hódně slavit.. ha....
Někdy se mi hrozně stýská.. přeju si blízkost, myslím na objetí.. a ze všeho nejvíc na duševní souznění. Na to, když můžeme s někým být alespoň v myšlenkách, sdílet s ním, i když mu nejsme fyzicky nablízku.. povídat si s ním v duchu..

n | via Tumblr

Pages | via Facebook

Občas mám takový divný myšlenkový hnutí. Pořád bych si chtěla koupit ten anglický slovník s výkladem slovem. A někdy mě napadne, jaký by bylo obarvit si vlasy na nějakou světle modrou. A tak.
Myslím, že je fajn být trochu ulítlá.
Svět je moc dospělej na to, aby se dal brát vážně.

Nino Tsutskiridze | via Facebook

(Povídat si.. povídat si..)

A na psaní už dneska nemám sílu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama