snaha něco napsat..

15. března 2014 v 23:59 | confused thoughtful |  asi jako deník
Někdy mám pocit, že vůbec nevím, co chci. A pak brečím. Protože se mi stýská.. je mi smutno, cítím nejistotu a zmatek. Člověk by si skoro řekl, že to jsou zdramatizovaná trápení malé holčičky.

Its time to move on | via Tumblr

Co na tom, že jsem spala do jedenácti.. příliš unavená na to, abych se vůbec pokusila probudit dřív (teda jo, v sedm.. to jsem šla na záchod a zdálo se mi o tom, že fetuju, šňupla jsem si marihuanu a pak celý sen hrozně řešila, jestli teda jsem, nebo nejsem sjetá, jestli mám zvětšené zorničky, jestli mě to může nějak psychicky poznamenta).. Když jsem se vzbudila, moc potěšeně jsem zjistila, že venku prší. Zvuk deště a vůně po dešti.. simply love it.
Najedla jsem se Granko hvězdiček.. A celý den prakticky "nic nedělala".


Potřebovala jsem se trochu intelektuálně pozdvihnout na duchu.. Předposlední Reflex, březnový albert magazín a magazín dm.. prostě to mám ráda. Ještě balzám Kosmín, který jsem si za hrozné peníze koupila ve čtvrtek.. má být na suché rty a opravdu mi pomáhá, obsahuje bambucké máslo a myslím snad i kakaové, nebo co.. a voní jako pomeranče. To je prostě must be..
Objevila jsem taky svoji knížku "Tajemství pro mladé" (věděla jsem o ní, ale..) - těším se. Ne, že bych byla vyznavačem toho, že má někdo rozečteno hodně knížek zároveň.. ale tak (já mám teď co říkat, že).. proč občas ne.


Čtu teď knížku, kterou jsem si půjčila v té "čtvrteční" knihovně.. o neporozumění, míjení, nechápání.. moc dobrá, myslím. (Na fotce zachumlaná v sedačkové dece..)


No.. a tak.
Na školu hrozně kašlu, zítra to zas bude hustý.. ale.. je to "jen" škola. Naštěstí už jen tři testy (a asi bych měla přečíst Kytici, ale tak.. žejo....), žádných osm. A v pondělí odpoledne zdrhám na rehabilitiaci, takže naštěstí nebudu přítomná při oznamování výsledků testu z chemie.

Mám strašnou potřebu přát.. nějak se jako vyjádřit, umělecky ze sebe něco vydat nebo tak.
A pak dlouho sedím před otevřeným Wordem.. a nevím, jak mám vlastně začít a co mám psát a jestli vůbec. I když mám v hlavě spoustu myšlenek, "námětů", vět, začátků.
Taková retrospektiva do vlastní duše, rejpání se v nitru, ne, že by to nebolelo.. upřímně, psala jsem a tekly mi slzy. Rozbrečela jsem se.. jenom trošku, tak jako.. decentně. Prostě mi jen bylo hrozně smutno. Nevím, jestli mám sílu.. možná jsem byla odvážná, hodně.. nevím, jestli jsem i teď.
Nakonec jsem napsala krátký.. text. A je toho hodně, o čem bych ráda psala.

Untitled

Prostě jen..
Zlatíčko moje.. stýská se mi.
Někdy mám pocit, že jsem úplně šílená. Cítím se jako hrozná žena.. třeba teď. Za to, jak moc mi h. chybí, jak moc bych se chtěla objímat se a povídat si.. být u sebe.

lazy

Moc bych si přála.. moct teď být spolu.

Keep you head up

Přemýšlím o tom, jaké by bylo obarvit si vlasy - na zrzavo, na červeno, na světle modro. A tak..

A.. moct se k h. na chvíli přitulit.

would be perfect

Jdu si číst. Fakt mi hrozně chybí. Občas si říkám.. že to asi nezvládnu, ten smutek, to stýskání..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama