projevy slabosti.

23. března 2014 v 22:35 | confused thoughtful |  pocitování
Někdy se cítím hrozně osamoceně, hrozně opuštěně. Jako takový malý zoufalý dítě, který se ztratilo.
A hledá domov a milující náruč, možná náruč, která by mu byla tím domovem.. tím, kde by nemuselo nic vysvětlovat a mohlo mlčet, když by bylo potřeba, místo mluvení si opravdu povídat. A být.

Z přetlaku jsem se hrozně rozbrečela. Spustila to vlastně malichernost, louže, který mi jaksi promočily tenisky dřív, než jsem vůbec došla k metru.. tak jsem se teda otočila a vrátila, ale rozjela jsem se v pláči naplno.
Jako by se protrhla vnitřní přehrada. Jakýpak hranice. Nemohla jsem přestat, plakala dlouho, s otevřenou pusou (no jo, tak prostě brečím.. když mám hysterický chvíle, hlasitě vzlykám.. slečna dělá drama i s vlastní zvukovou kulisou, hmm), nahlas.
Byl to pláč z hlubin duše, z velkýho smutku a zoufalství, byla to hrozně hluboká bolest.
Touha po objetí.
Já už nechci usínat sama. A sdílet svoje úspěchy a strasti sama se sebou.. a vůbec.

Untitled


Hrozně jsem potřebovala h. náruč, dotyk, pohled. Tak moc mi někdy chybí. Vlastně bylo skrytým důvodem k tomu pláči právě stýskání.
Otázkou je, jestli je dočasné zlomení se projevem slabosti.. nebo síly. No. Pokud na tom vůbec sejde, žejo.

Moc bych si přála držet se za ruku, povídat si a pít spolu čaj. Nevím. Možná chci moc. Jak bych mohla doufat..
Prostě někdy cítím hroznou prázdnotu, asi jako je prázdná stránka testu z matiky (kterou teď vůbec nechápu).
Povídání s kamarádkou T. v pátek večer bylo moc fajn, má krásnej dům a hrozně krásnej výhled na město (tak nějak bych mohla zůstat a číst si na parapetu a pít čaj, jojo).. Co pro mě bylo fakt důležitý bylo to, že jsme se tak nějak shodly ve významu partnerství - zjistily, že od něj obě asi čekáme přibližně totéž.. prostě povídání a duševní blízkost a objetí, až nám bude smutno.. a fyzickou stránku jako takovou až někde "potom".

Bože, tak strašně si někdy přeju blízkost. Potřebuju blízkost.
Přála bych si dát h. svoji duši.. a dala bych.. kdybych mohla.
Já bych jen hrozně chtěla, abych h. mohla obejmout, aby to všechno bylo dobrý, aby mi další dny nepřinášely obavy a zmatek.. abych se cítila jistěji a abych viděla, jak se usmívá, jak se cítí dobře..

Untitled | via Tumblr

Nevím, co mám dělat.. Moc se mi stýská.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama