po probuzení se rozhodni, jaký budeš mít den..

28. března 2014 v 23:09 | confused thoughtful |  asi jako deník
Dospěla jsem k závěru, že za to, jak se nám bude den vyvíjet, si asi můžeme značnou měrou sami. Myslím, že je to už o vstávání. Když je někdo asi jako Ty vole, ježišmarjá, zatraceně - sakra - už tam zase musim - do hajzlu - no to zas bude..
(= já ve středy a čtvrtky), je celkem jasné, jak se mu budou pak budou jednotlivé události dne odvíjet. Že.
Takže, přestože jsem zase jednou v pátek vstávala v pět (ať žije nultá), asi jsem musela mít někde v sobě zakořeněný přesvědčení, že je to dobře, že to dělám pro sebe, že to bude fajn, že bude dneska dobrej den. Ne, že bych nebyla unavená.. vlastně si přijdu lehce nepoužitelná (a počkej si po víkendu, viď...) - ale myslí asi zmůžeme opravdu hodně.

Love/via Tumplr

Je fakt, že na nultý jsem si psala poznámky spíš proto, že jsem si pak připadala inteligentně.. protože mi přišly myšlenky češtinářky fakt chytrý a dobře formulovaný ("epizodní postavy nejsou nositelem epické složky", to bych v životě nevymyslela - tímhle způsobem). Zase na druhou stranu, snažím se teď být zticha a nemluvit zbytečně a neplácat blbosti (mí spolužáci vždycky vygenerujou deset náhodnejch slov, než se, náhodou, trefěj' do toho, který myslí profesorka) a radši si to trochu promyslet a pak něco říct - a většinou si teď přijdu docela chytře.. odpovídám správně a tak.

No.. co je pro mě nejdůležitější - viděla jsem se s h., po češtině jsem vyběhla ze třídy jako první (myslím, že češtinářku dost matu, celou hodinu dávám pozor a komunikuju a snažím se působit chytře.. a hned po zazvonění zdrhám, já bych si tedy na jejím místě říkala, co tady nehraje).. a odhodlala se k vidění se..
Bylo to hrozně.. hezký, hrozně příjemný, uvolněný (a nervózní.. z mojí strany.. božínkuuu).. několik moc milých dopoledních minut, krátké povídání.. Bylo mi tak.. dobře.
Připadá mi, že teď cítím větší vnitřní jistotu než kdy dřív (a to mi vlastně dává fakt moc síly..), docela mě to klidní, stačí mi to vědomí přijetí vlastních pocitů a je to.. v pořádku, na chvíli.. cítím se.. jistě. No. (To se zase slečna výborně vyjádřila, žejo.)
So nice to be with a beloved person.

Cute ghost hug x | via Facebook

No a potom, když jsem si kráčela chodbou na němčinu, potkala jsem se s mojí drahou paní profesorkou na chemii. Vždycky ji moc ráda potkám a zdravíme se už docela zdálky.. skoro mi občas připadá, že mě zdraví první, když já se k pozdravu nadechuju.. říká mi "Ahoj Kačenko," to je tak hezký.. :) Stála na chodbě a vypadala, že na někoho čeká..
Po pozdravení jí říkám "Paní profesorko, děkuju.. fakt jste mě zachránila.." - a ona v tu samou chvíli: ".. jak se máte?" Potom se zatvářila trochu zmateně a zeptala se, kdy mě zachránila.. a s čím.. "No na tý chemii.. žejo..," říkám..
"A Vy jste mě zase zachránila s tím článkem.." (Poprosila mě, jestli bych jí mohla napsat něco o chemické olympiádě na stránky školy..)
"A už to tam je, jo? Na webu.. včera to tam ještě nebylo.."
"No.. už je to tam.. Ale Vy jste mě přechválila.." Psala jsem, že byla po celou dobu konání moc hodná, vstřícná..
"Ale ne.. vždyť je to pravda.. jste na nás hrozně hodná...."
"Vy na mě taky.."
"No, zvlášť moje třída, že..?"
Říkala, že si to tak nebere, že kluci se teda občas chovaj' děsně, ale že je zvyklá.. od synů jejího bratra v našem věku.. a dodala "Ne každej je tak dospělej jako Vy," a usmívala se na mě..
No prostě.. ona je tak hodnej člověk.. fakt.. Docela mě uvedla do rozpaků, zmohla jsem se jen na "Tak to děkuju.." a pousmání..
"A prostě pořád se na nás usmíváte a tak.. myslím, že jste náš nejusměvavější učitel.. a to je dobře, to někdy moc potřebujem.." Vypadala potěšeně, usmála se a taky mi poděkovala.. :)
Ještě jsem jí stihla říct, že má krásný šátek, a pak mi utekla za profesorkou, na kterou asi čekala.
Mám fakt ráda, jak si s námi povídá a tak.. je na nás tak hodná..
Začínám si čím dál víc vážit toho lidského přístupu, kterého se nám (občas) dostává.. ne, že bych si měla na co stěžovat.. ale tak, někdo věci opravdu myslí upřímně.
Už pro tohle je mi fakt líto, že příští rok nebudeme mít chemii. No, hlavně že zase bude zeměpis, že..Na fyzice jsem nějak zase moc nepobírala, o co jde.. ale docela jsem zabodovala, fyzikářka se na něco ptala, jako jak získáme celkový napětí v nějakým obvodu (jestli sériově, nebo paralelně zapojeným, to se mě fakt neptejte).. říkám P. vedle mě: "..no to je ňák.. ten součet.. těch převrácenejch hodnot.. ne?" A P.: "No.. nevim.. jo.. jo, asi jo.. řekni to.. řekni to, šup.." A fyzikářka: "Tak jak?" A já do ticha: "No.. součtem - .. ?" Naštěstí jsem to nestihla doříct, nenechala mě (řekla "Ano.." a začala to nějak vysvětlovat).. to by byl asi trochu trapas. Protože převrácený hodnoty se týkaj' právě až toho druhého typu zapojení nebo co. :-D
Pak jsem tam ještě přišla na rezonanci, teda spíš jsem to tam několikrát řekla potichu sobě a P., než že by to slyšela i fyzikářka jakožto další správnou odpověď.. ale tak.. co, no. :-D

Odpoledne jsem ještě seděla u školy s J. a P., povídaly jsme si.. byl tam s námi i kamarád, ale měl nějakou divnou náladu.. nebyl hovornej, spíš takovej zamlklej.. hrozně vážnej, hrozně sucharoidní.. nevím, co se stalo, tvrdil, že nic.. ale choval se fakt podezřele.. hm. S J. jsme tam zůstaly docela dlouho.. takový trochu dívčí povídání, o stýskání (me) a o rodině a o jejím časopise.. like it. :)

Čeká mě poměrně náročný víkend.. potřebuju toho hrozně moc udělat do školy, stručně řečeno naučit se spóustu biologie na úterní test, připravit si prezentaci z angličtiny (a, ehe, přečíst knížku) - na úterý, podívat se na češtinu (další úterní test) a na fyziku.. a začít zpracovávat sociologický průzkum. HA!
A ještě to bude docela společensky náročné, asi.. máma mi jakože několik dní dopředu oznámila, že mě zítra čeká příbuzenská sešlost. S rodinou mámina bratrance. A tak nějak vyplynulo (.. bylo mi oznámeno), že to budu muset absolvovat.. i s těma příbuzenskejma vítacíma a loučícíma rituálama, se všim všudy, zkrátka. Já tohle fakt hrozně nemám ráda.. ale o tom ne dnes. Jen z toho tedy plyne, že mě MIMO JINÉ ještě čeká zběsilé uklízení, páč by se možná mohli leknout (jdou k nám).. ne, že mně by třeba knížky poskládané na sobě na zemi vadily, já jsem si zvykla (už není místo prostě nikde..), ale.. no, znáte to, příbuzný. A pro introvertně laděného člověka naprosto nevyhovujícně strávených asi pár hodin... :-O (Jéžiš, rodinnej meeting. No to bude..)
Já bych si totiž hrozně ráda zalezla a četla si svoje napůjčovaný knížky.
Ale zvládnu to, všechno. Snad jo.

indie | Tumblr

Večer jsem si trošku psala do deníku.. a pustila jsem si Madonnino MDNA a normálně měla trsací náladu a hopsala si tady po pokoji.. zvláštní. Zjistila jsem ale, že na mě takováhle "nabíjecí" a "energická" hudba má fakt dobrý účinky a pozitivní vliv.. cítím se trochu líp (minimálně alespoň tak jako.. nabitě, no).
Jdu si alespoň chvíli číst. Zasloužila bych si se při pátku trošku vyspat.. ale, žejo, je pátek. Můj v nejbližší dohledné době asi jedinej trošku volnej den - eh, no, večer.
Na, was kannst du damit machen.. (oder?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama