co potřebujeme (a nejunavenější)..

14. března 2014 v 22:08 | confused thoughtful |  asi jako deník
Jsem po týdnu strášně unavená. Jako by nikdy neměl přijít víkend, nebo co..

Ráno jsem utrpěla šok (možná až příliš velký na to, kolik bylo hodin) - pořád jsem byla v pohodě.. s tím, že mám na rehabilitaci dorazit v půl osmý. Přišla jsem asi v sedm dvacet a zjistila, že.. Ha! Měla jsem tam být už v sedm! Tak jsem šla za na tu půl osmou za doktorkou (to bylo podle plánu) a potom tedy na parafín (to už úplně ne, ale tak.. vzali mě žejo, jen jsem si připadala jako idiot).. Normálně jsem tam usnula. Nějak jsem zapomněla, že si mám hlavu položit na stranu.. opřela jsem se čelem o ruce, hlasy mi přišly pořád tlumenější a za chvíli jsem byla tuhá.. bylo to několikaminutové snění, krátké, ale vím, že se mi snad i začalo něco zdát.. a usnula jsem takhle několikrát. Vstávala jako něčím praštěná po hlavě a taková oblbená.. a při fyzice mě zachránilo kafíčko z automatu..

Začala jsem číst Pohádky bratří Grimmů, jakože bilingvní vydání.. snažím se číst německy (stejně mi ten českej překlad připadá divnej), jako, že jsem hustá, přece nejsem nějaký vořezávátko, to zvládnu.. když teď berem' prééééteritum, že. Ještě jsem nepřečetla ani první stránku, ale čte se mi to docela dobře..

Docela jsem chvátala, abych byla ve škole tak, jak jsem potřebovala.. pravda, k velké přestávce v pátek upínám veškeré své naděje.. protože je to tak nějak prostě možnost malou chvilku vidět h., vyměnit si pohled (případně pozdrav) před víkendem.. něco, z čeho pak můžu dva dny žít..


Takže jsem doběhla tramvaj a pak se rychlým krokem odebrala ke škole.. moc jsem doufala, že se potkáme. A taky ano.. A to chvilkové bytí spolu.. Bože, viděla jsem, jak vychází, jak jde ke mně, cítila jsem na sobě ten pohled a.. udělala bych cokoliv, abych mohla něco říct, něco jako.. já nevím, miss you, miss you all the time.. naštěstí jsem nemusela.. tak nějak se to hezky vyvinulo.. Několik vět, ale bylo to pro mě tak důležité.. malinká část přestávky spolu.. jít vedle sebe, být spolu.. trošku se spolu projít po škole.. myslela jsem, že se zblázním, radostí, zmatkem, potřebou.. kdybych mohla a byly vhodnější podmínky, než poloprázdné chodby a rozpaky, asi bych omdlela, myslím.. A držet v ruce něco, co nese několik málo okamžiků před tím h. .. byla to taková malá soukromá extáze, možná jsem divná, ale byl to alespoň trošku fyzický kontakt s blízkým člověkem, vlastně jediný..

H

A potom.. na chodbě.. když jsem šla s h., šel okolo můj drahý pan profesor na biologii.. zdravili jsme se, usmíval se na mě, připadalo mi, že v jeho pohledu bylo něco významného, jako by naprosto rozuměl.. nevím, připadá mi, že opravdu tuší.. Nebo mě zkrátka jen rád viděl, asi jako já jeho..
A pak už byla pomalu chvilka se rozloučit, věděla jsem, že mám asi minutu na to ještě vnímat tu vůni a blízkost-vzdálenost, nevím, jak jsem se odhodlala, najednou to ze mě vyjelo.. "Stýská se mi," řekla jsem tiše.. Tak tiše, že mi nebylo rozumět. Smutně jsem větu zopakovala. Možná to bylo příliš odhodlané.. a taky příliš troufalé a smělé..
Ale strašně se mi stýská..

Untitled

Vlastně mám pocit, že se teď možná nějak (dost, dost) vnitřně trápím.. ale zároveň jsem si nějak ujasnila a urovnala.. během několika dní.. všechno, co jsem potřebovala.. A vlastně je možná hezké cítit zase smutek a takovou vnitřní spřízněnost k němu, kdo je nám drahý.. i když vzdálený.. i když je to všechno moc složité....
Jako bych si najednou byla nějak jistá.. Tak jistá.. Že to bude prostě tak, jak to má být.. Že si správný čas řekne sám, nějak se ozve, že to poznám.. cítím, že to poznám.. rozhodně cítím změnu - čímž chci říct.. myslím, že když nechám věcem volný průběh.. nebude to tak dlouhá doba.. nevím..

(100+) tumblr | Tumblr

Myslím na to, jak se má.. Nejkrásnější a mně nejdražší bytost pod sluncem.. ty drobný pihy, optimismus v očích, jistá, ale zranitelná chůze.. krásné ruce a překrásné vlasy.. z h. úplně sálá život.. Bože, myslím, že jsem nějak.. em, trošku zamilovanější, než jsem si myslela..
Asi to, co potřebujeme.. jsou přesně takovéhle chvilky.. Chvíle, které tvoří náš život.

Někdy si hrozně přeju moct být spolu. Těm myšlenkám se zkrátka neubráním. Pak jsem z toho vlastně asi ještě smutnější.. ale možná je to takový hezký smutnění. Možná máme čekat a občas se zasmát, nebo alespoň pousmát, abychom z toho smutnění dočista neuvadli/y, čekat.. a věci se prostě stanou.. věřím tomu.
Myslím na h. objetí, na to, jaký by bylo.. moct se nějak ocnout u h. v náruči.. Držet se chvíli za ruku.. Pohladit po vlasech.. Bože, nevím, jestli dřív zešílím ze svých představ toho, jaké by bylo se obejmout, nebo ze svých pocitů..

🎼 my smile🎶

Na němčině jsme opakovali prééteritum (a připadala jsem si fakt hustě, dvě slovesa, která mi zadala, ze tří, jsem řekla celá správně: v perfektu i préteritu. Gehen, ich bin gegangen, ging. Fahren, ich bin gefahren, fuhr. To třetí jsem nějak nezvládla, nó).
Na fyzice se nám paní profesorka snažila vysvětlit něco o proudu, střídavý a stejnosměrný.. moc jsem nepobírala, o co jde.. Asi pět minut nám vysvětlovala nějaký rozdíl mezi proudy nebo co.. a pak se zeptala, jestli je to jasný, podívala se na třídu.. a pak se podívala na mě a asi jsem musela vypadat fakt zmateně, protože se začala smát a vysvětlila to ještě jednou.. (Ne, že by to pro mě byl nějaký rozdíl..)

Cestou ze školy jsem se ještě zastavila v knihovně, jiné, než včera.. je to tam hezký a fajn, jak jsem záhy zjistila, a měla jsem tam rezervaci na psychologickou knížku.. ale když jsem uviděla Žížkovské bohyně a Vagina monology, chňapla jsem po obou bez dlouhého váhání.. a nakonec odešla s plnou náručí knížek (vůbec jsem to spolu s kabátem, svetrem a ještě igelitkou s ručníkem z rehabilitace nemohla cestou jaksi dom pobrat). Čtyři v rukou (z toho jedna spíš psychologická), něco ještě v (už tak narvaném, ať žijou víkendy, že) baťohu..

Trošku jsem se těšila, že půjdu spát třeba po osmé..
Každý pátek trpím rozštěpem mého já. Jedna jeho část chce pařit a jít spát třeba ve tři a do té doby si jen číst a číst.. a druhá by chtěla jít spát, okamžitě, příliš unavená na jakýkoliv noční mejdan s knížkou.. A tohle se periodicky (degenerace fyzikou) opakuje týden co týden, nakonec dýl přemýšlím, než abych něco konala.. Myslím, že až dopíšu a dám si sprchu, půjdu spát (ale čtení mě opravdu láká.. konečně, po takové době..) ....

A víkend?

ooohhhh... | via Tumblr
Na víkend se hrozně těším.. Budu si číst, pustím si asi nějaký film.. a poslouchat hudbu.. prostě takové ty věci, které potřebuju.. dlouho jsem teď neodpočívala, fakt už jsem na dně sil, kdyby nepřišel víkend, nevím, co bych dělala.. Čekají mě tedy příjemné věci (možná i návštěva Luxoru? .. ??? .. a třeba vygůglení si Gándhího na základy společ. věd..), taky ale ty méně příjemné (třeba pokus o pochopení fyziky.. a tématu, které jsme probírali někdy dáávno.. na podzim).
A sociologický výzkum - ani se ho nepokouším zařadit, myslím, že by skončil někde na pomezí těch dvou "skupin".
Hlavně trochu odpočinku.

My lovely darling..

:) | via Tumblr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama