změť myšlenek (vnímání)..

24. února 2014 v 22:13 | confused thoughtful |  asi jako deník
Nevím, co přesně se děje. Jen jako bych si byla trochu jistější.. Snad i trochu živější. A pozor - dokonce se mi i docela chce napsat o svém školním dni.

A taky.. zdálo se mi o blízkém (nejbližším? Asi.. asi jo..) člověku h. - bylo to hrozně zvláštní. Takové.. vlídné, jako by mi.. odpustil.. a já jemu, tak nějak přátelsky jsme si popovídali, nebo já nevím, možná v tom snu byl dopis, nevím, nevím.. ale viděli jsme se.. a byla jsem taková vyklidněná a vyrovnaná, takzvaně "v pohodě".. A všechno bylo nějak v pořádku.. Že by se mi teď ve snech urovnávalo přesně to.. co je potřeba? (Co mám někde v podvědomí? .. viz modrý vlasy taky třeba, žejo.)

^•^

Takže můj den. Teda prostě.. dneska.
Normálně jsem ráno (po tom snu) vstávala úplně fresh (v pondělí. Po prázdninách!!!) - je to možný? Po takový době? (Jestli jsem někdy vstávala fresh. Hehe.) Jo a ještě jsem se vzbudila v noci, myslím, že to bylo hned po tom snu.. ten uf pocit asi jako "3.15, díky Bohu, ještě dvě hodiny, huráááá".. Neusnula jsem nad snídaní.. a v metru byla úplně vzhůru a vnímala jas a sytost barev, nechtělo se mi spát.

Říkala jsem si "Fajn, to přijde na první hodině," myslela jsem, že usnu na základech společenských věd. A neusnula. A že prej si dneska zase dáme morální dilemata. (Jak já tohle nesnášim!) Je tak těžké vybrat jednoho, "vhodného" příjemce orgánu (srdce). Sakra. Moje skupina vybrala úspěšnou vědeckou pracovnici, která se podílí na léčbě AIDS.. lesbu. ("Lesbičku". To je něco, co mi tak hrozně vadí..) Ale upřímně, myslím, že u naprosté většiny to bylo hlavně z důvodu, že je lesba (což by mohlo vyznít tak, jak hrozně homofriendly spolužáky mám. No to fakt, teda.) - nevím, jestli je to úplně v pořádku. Připadalo mi, že to na ně působí jako.. senzace, nebo co. Něco, co stojí za to bránit. No.. a nebo možná prostě proto, že to byla zajímavá "výjímka" - a hlavně, možná jen proto, že vybrali nějaké úplné opozitum ideím současného světa (a jeho "ideálům". Ideálům? Co to píšu???)

Na hudebce to byl docela vodvaz. Byla jsem ve skupince se dvěma spolužáky, s jedním se docela bavím - a měli jsme dělat "alternativní" hudbu. S mým sloganem, asi jako "Kreveta je kamarád, ne žrádlo" a jejich drnkáním, bubnováním - a na závěr společným provoláváním "My máme hlad!" (vegetariánka jásala, jo..) a dalšími skupinami ostatních spolužáků jsme byli oceněni. Že to prý vůbec nebylo špatný. Haha.

Na němčině jsem se suverénností středoškolské studentky, znavené řečmi o präteritu (a Sprachdiplomu) na pokyn k otevření knih omylem šlohla spolužačce učebnici (její hromádka s učením mi ležela hned vedle ruky, úplně přede mnou.. ani mě nenapadlo, že neni moje). To je tak, když se neučíte tam, kde jste se měli učit, a nesedíte v lavici, kde před váma leží jen vaše učebnice. Tak mě na to pak jaksi upozornila ("Kačko, to je moje učebnice.. ty jí máš tam." "Eh.. cože? Aha.. haha, sorry Týno, promiň, to mě fakt nenapadlo, hahaha."). Protože jsme měli přesun z "běžné" pondělní třídy do laboratoře a z té do studijní místnosti. Němčinářka ten druhý přesun nevěděla a přišla z té laboratoře trochu plápolající..

A na chemii jsem byla z přemíry chvály trošku vedle.. bylo to moc milý. Máme zlatou paní profesorku na chemii a dostalo se nám s nejlepším kamarádem velké pochvaly za účast na olympiádě.. pěla na nás chválu asi pět minut, připadala jsem si trochu nepatřičně (ale bylo to moc hezký).. Mám na ní ráda, že dokáže ocenit snahu a práci.. je taková lidská. A vlastně asi jako jediná nás chválí, myslím takhle veřejně.. doceňuje, ocení naši práci (alespoň před třídou). A pak jsem šla smazat tabuli, jako že jsem služba, a ona řekla: "Kačenka si sedne.. a nějaký pán tady gentlemansky vyskočí," nebo něco takovýho, tak kdybych to uměla na povel, tak se asi trochu začervenám (ale možná jo, já nevim žejo..), pípla jsem "Tak děkuju..," a šla si zase sednout. A pak jsem provedla úplně mini úvahu, něco o odletu vodíku i s jeho elektrony z aromatického systému.. ale zabodovala jsem (si, sama pro sebe. Johó.), ej!

.. a teď se ještě potřebuju trochu něžnit o h. .. Zase (nebo teprve? ..) jsem si uvědomila, jakou něhu cítím.. Jak ráda se na h. dívám, na tu tvář, pohyby.. a vůbec na ni jako na bytost.. uvědomila jsem si, jak moc jsem zamilovaná do její mimiky (když na to myslím, usmívám se, áá), jak mě něčím.. uklidňuje, když kolem sebe cítím její vůni.. A oči a pohled.. asi jako domov.. je to zvláštní, já vím.. (Jestli něco FAKT nesnáším, tak je to sousloví "důvěrně známý". Brrr, grrrrr. Za to bych mlátila pánvičkou. Tak třeba Huygensův princip - moc spolu nekamarádíme, ale pořád mi připadá smysluplnější než tohle slovní spojení.. a pozor, to už je co říct - fyzika! Ale teď by se to fakt hodilo.. "důvěrně známý".. zatraceně, kdo tadyty hlouposti vymýšlí.)

Untitled

Moc ráda se na h. dívám, jsem (nějak) s ní.. a uvědomila jsem si, jak moc si vážím toho, že jsme nějak spolu.. je to pro mě vážně důležitý. A byla jsem tak vděčná za to, být chvíli fakt "jenom" spolu.. Nejlepší kamarád by řekl "druhé Vánoce" (použil to, když si jeho.. eh, objev ukousnul z jeho Kit-Katu a týden z toho pak žil) - chvíli h. hrneček v ruce.. Oh, my dear..
No, někdy zkrátka jen z přemíry pocitů musím sklopit oči.. a urovnat si všechnu tu něhu, kterou v sobě mám.. a taky radost, že jsme (zase) nějak spolu.. po takovým čekání.. stýskalo se mi..

Tumblr

Jsem teď tak vděčná, když se vidíme. A taky se na h. prostě nemůžu dívat věčně, i když bych ze všeho nejradši.. Vlastně mě v tu chvíli napadalo, že kdybych mohla být jen s h. .. hrozně ráda bych se na ni (a dlouho) "jen" dívala. Hrozně dlouho.. oči myslím řeknou hodně.. v tu chvíli jsem si to opravdu přála, jen moct se jí dívat do očí.. (.. cannot get enough ..)
No prostě lovely.. lovely..

A potom jsem seděla, po škole - a po krátkém vysvětlování fyziky (ne, že bych teď měla pocit, že jednou spočítám odraz vlnění na jedničku) s nejlepším kamarádem u zastávky busu nedaleko (no, neblízko, ale prostě mám to tady docela kousek no) mého domu.. jel se mnou ze školy a ještě pokračoval dál. Dobře jsme si povídali. Mám ho vážně ráda..
Jo a k večeři jsem si umixovala brokolici se špenátem.. na bezvaječný těstoviny.. ňamka. A plácla na to zakysanou smetanu. Mm. ^^ Po včerejším pokusu o "veganský" den jsem si mléčné výrobky fakt užívala.

A mám pocit.. že jsem asi jediná, komu připadá tak úžasná literatura sama o sobě.. myslím ze třídy, alespoň.. nevím. Prostě jsem se nějak nadchla pro Victora Huga, Byrona.. romantismus se mi zdá moc fajn. Alespoň se to dá pochopit (narozdíl od humanismu, haha).. A prostě věci jako hledání metafor, personifikací.. to mám fakt ráda. Já nevím. Možná jsem divná (já). Těším se na zítřejší hodinu..

November. | via Tumblr

(Problém je v tom, že pro mě tohle bývá zpravidla kompliment.)

Jo a dokonce mi ještě napsala Zuzka. Tak snad.. snad bude líp.

h., my dear h. ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama