valentýn?

14. února 2014 v 23:13 | confused thoughtful |  asi jako deník
Tak já nevim. Občas mám pocit, že ty moje protichůdný pocity, který se ve mně ale odehrávaj' současně, se nedají definovat nějakými pojmy jako "maniodepresivita". To je spíš jako šílenství. Možná jsem se zbláznila.. Ten pocit, když se mi zdá, že se zároveň začnu hystericky smát a taky se mi zároveň s tím chce zalézt pod deku a dva dny jen spát.. Hmm?

Tak jo. Byla jsem s h. .. Byla.. chvilku, nějak.. ale byla.. byla. Sice jen na malou chviličku, ale.. na Valentýna - tak nějak.. "valentýnsky" (?). Pořád jsem přemýšlela, jestli bych ji dneska měla alespoň zkusit oslovit, byla jsem taková nejistá, hrozně jsem to v sobě jako (vopravdu) řešila.. ale nakonec jsem se odhodlala. A byly jsme spolu.. A bylo mi tak hezky, jenom spolu chvíli tak být.. A zase mě zaplavily ty pocity.., asi jako důvěra, bezpečí, pocit Téhle bytosti bych svěřila život. A ten hlas a oči a čelo a pleť a vlasy.. to, že jsme spolu malou chvíli mluvily.. bylo mi naprosto blaženě..
Možná je potřeba blízkosti prostě jen.. přirozená.
My lovely h. ..

Sice mi připadá, že se tenhle svátek možná trošku přeceňuje a přikládá se mu větší význam, než by se muselo.. ale na druhou stranu, pokud je to pro lidi, kteří se mají rádi, o příležitost víc k tomu, aby si spolu mohli dát dobrou večeři, pít si víno a popovídat si, pak je to asi fajn.. pokud to u nich není každodenní záležitostí.
Vlastně bych řekla, že je Valentýn možná den.. kdy by měli být lidé, kteří se mají rádi.. a (nebo) nějak jim na sobě záleží.. spolu.. alespoň malou chvilku.. Nevím..

ily


Dneska byla češtinářka asi jako "No, takže doufám, že sledujete, že máte Evžena Oněgina v povinné četbě.. A Chrám Matky boží taky.. víme, jo?" A já jen v duchu: "Uhm.. ne.. sakra." Prý se tomu po prázdninách budeme věnovat.. Takže asi (třeba) i takhle budu trávit jarní prázdniny.. Hrozně už jsem se na ně těšila (a těším, a snad ještě víc právě teď - v pátek po škole).. na spoustu filmů, knížky, čaje.. a psaní. Juch juch.
A vlastně jsem se i těšila, že si dneska udělám něco jako svůj vlastní "vzdorosvátek".. uvařím si nějakou ňamku a pustím si nějaké filmy.. To jsem nějak úplně nevychytala.. krok dva už jsem nezvládla, jelikož mě máma svými poznámkami trochu vyvedla z konceptu (a rozbrečela jsem se tátovi do telefonu, nechtěla jsem.. ach jo..) - už jsem nějak neměla náladu. Zato jsem si ale udělala moc dobrý tuňákový těstovinový salát.. Mimochodem, ten schizofrenní pocit, kdy tuňákofil ve vás chce tuňáka a většinová vegetariánská část mu říká "No to ses asi zbláznila, ne?" a hádaj se.. ten je vážně zajímavý..
Tak si asi svátek nějak oslavím po svém zítra..

Vůbec nemůžu uvěřit tomu, že teď budu týden bez školy - žádná fyzika a tělocviky.. Juhů.

Někdy cítím, jak moc potřebuju někoho.. kdo by mě objímal, byl se mnou a dlouhé hodiny si se mnou povídal.. aby tady někdo takový byl.. A moc si někde v sobě přeju (a toužím po tom).. aby to mohlo být jenom jako.. já a h. .. já vím, že je to hrozně naivní a tak.. Ale třeba.. dnešní představou blízkosti je pro mě třeba ležet spolu na posteli.. a jen si povídat.. držet se za ruku a možná objímat při usínání.. prostě jen takováhle blízkost, možná i bez povídání.. jsem nějaká hrozně unavená, totiž, ani už asi nemám sílu na slova.. Třeba si spolu číst báseň.. nebo jenom tak.. být..

~.
Tohle je pro mě znakem důvěry.. blízkosti.. něhy..
Objímat se.. Bože, jaký by bylo přitáhnout si h. k sobě a dotýkat se jí ve vlasech, chvíli ji moct hladit po hlavě.. říct jí, co k ní cítím..

R-earrange | via Tumblr

Jo a taky jsem zjistila, že bych fakt moc chtěla kočičku. Mohla bych se s ní mazlit.. a jsou to hrozně inteligentní zvířátka..
Tak ještě malý vtip na závěr článku..

Sooo true!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama