potřeba porozumění.

6. února 2014 v 22:04 | confused thoughtful |  asi jako deník
Někdy si připadám jako taková ta už opravdu velká studentka. Myslím, že se to pozná třeba podle pozdních příchodů do hodin a toho, kdy to člověk přestane řešit (nemyslím jako kašlat na včasnou docházku, jen už nehrotí několikaminutové zpoždění). Podle opravdu nečekaných testů, které najednou píše v týdnu dva, dva dny po sobě, a jen se snaží alespoň něco si vybavit - a částečně se přesvědčuje o tom, že v hodinách opravdu něco pochytil a pamatuje si to, i když se nepřipraví na test předem (a čím to, že samé exaktní vědy?).. a tak.

Na dnešní hodině základů společenských věd se mi, upřímně řečeno, udělalo z feministických teorií špatně. Asi nejsem ve stavu, kdy by se mi opravdu mohl obrátit žaludek.. ale bylo mi fakt hrozně z toho, že je to vlastně pravda, že na těch teoriích něco je, že je to podobný způsob, jakým smýšlím i já.. Princip ženského a mužského soužití = ženské poskytování služeb mužům. V domácnosti.. a sexuálních. Ježiš, vždyť to je HROZNÝ! A co když to takhle fakt je. Prostě jako že žena je "nástroj". Loutka. Kus hadru. Prostitutka. Ježiš. Ježiš. A lidi ještě čtou tu strašnou šedou porno knihu...


Potom jsme na suplované angličtině měli letos novou profesorku.. nějak si mě zapamatovala kvůli chemické olympiádě nebo co.. Seděla jsem u ní nejblíž a ona ke mně přišla s třídnicí a říká: "Vy jste Kačka, že jo?" A já: "No.. eh.. jo.." Tak jsem jí řekla, co má zapsat, kdo chybí a pak jsem se zelenou knihou odešla, protože mě poslala, abych ji odnesla na češtinu. A jak jsem šla, potkala jsem fyzikářku.. a ta se mě s úsměvem zeptala "Kačko, co to tam u nás děláte?" A já "No.. máme angličtinu.. a ještě suplovanou.." Tak jsme se zasmály.. Protože v laborce bývá fyzika, žejo. A pak jsem se vrátila zpátky do laborky a ta profesorka mi říká: "Vy jste dělala chemickou olympiádu, ne? Já si vás pamatuju totiž." A já že jo. "Já jsem si řikala právě.. odkud mě znáte.."

A potom dneska přišla do školy naše bývalá profesorka na občanku a společenskovědní základy.. s miminkem. Tak jsem jí šla s kamarádkou pozdravit a bylo objímání.. a stály jsme tam s ní celou přestávku a pak zazvonilo a já byla jako Mh, fajn, právě jdu pozdě na češtinu.. I don't care. Jenom dodatek, na češtinu v úplně nejvyšší učebně ve škole. Tak jsem si řekla, že mě snad chvíli omluví a ať mi klidně napíše pozdní příchod, ale že se prostě nezbláznim. Tak jsem si v poklidu přišla pozdě do hodiny a vlezla do třídy se slovy "Dobrý den, já se omlouvám, ale.." Chtěla jsem se omluvit ve jménu bývalé profesorky, ale češtinářka byla hrozně fajn.. řekla mi "Dobrý, tak si tady sedni." a mluvila na spolužáky dál.. byla jsem z toho trochu zaražená, ale tak jsem si sedla.. a aktivně se zapojila do diskuse na téma semináře a maturita. Je fakt milá, vážně ji mám ráda.. Taková pohodová. A je hrozně vtipná. A i když dělá těžký testy, myslím, že v hlavě má pořádek.. a hlavně ví, co říká. A kdo má zájem, tomu může něco dát. Nebudu zmiňovat, kolik práce a času mi zabrala příprava na test na obrození, který mě zítra čeká (strašně moc), ale myslím, že o tomhle to je.. o průpravě, snaze.. nebrat učivo jako zátěž (jako evidentně bohužel většina mých spolužák) ale jako něco rozšiřující obzory.. A taky je to průprava k maturitě (v mojí už pomalu maturitně zaměřený třídě, žejo).. minimálně alespoň tak.. Prostě jsem se rozhodla, že ten test zvládnu. Tak.
Po hodině jsem jí řekla, že to bylo kvůli miminku.. tak se vydala je pozdravit. To bylo milý. A ještě jsme si cestou z učebny povídaly o kultu dětí, já jí prostě fakt mám ráda.

Taky jsem chtěla říct, že naše třídní je charakter. Když něco potřebujeme, udělá pro nás a pro to hodně. A včera naslouchala. A mluvila s námi. A měla jsem po tom nějakou náhlou potřebu s ní mluvit, chvíli si povídat, chvíli být.. poslouchána.. tak jsem jí poprosila o malou chvíli pro rozhovor. Bylo to moc fajn. Jak jsem byla upřímná já k ní, tak byla ona ke mně. Něčím mě to podpořilo a fakt mi to pomohlo. Byla hrozně vstřícná a milá, fakt fakt.

A včerejší telefonní rozhovor s blízkým kamarádem..
"..tak s tebou volám teď.. (vokno, během kterého jsem to asi fakt řekla) už spí máma.."
" To je milý od tebe zase po dlouhý době slyšet 'doma'.."
" Cože, já jsem řekla 'doma'? Kecáš.. fakt? Já už jsem hrozně unavená.."
" No vidiš, ani to nevíš.. podvědomí asi pracuje.."
Uvědomila jsem si, jak je pro mě důležité, když mi někdo naslouchá. Jak moc potřebuju vyslechnout, vypovídat se.. s někým si - objektivně - promluvit. Moc mi to pomohlo. Mluvit o všech svých přetlacích, pocitech, nejistotách. Trochu podpořit.. a to, aby mě někdo poslouchal.
"Možná lide nechtěli být milováni tolik, jako chápáni," myšlenka, která mě v Orwellovi opravdu zaujala..
Jsem hrozně ráda, že psycholožku mám, že k ní můžu chodit. Je fakt zlatá. Zlatá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama