pevně sevřít v náruči..

2. února 2014 v 22:02 | confused thoughtful |  asi jako deník
Nevím, proč mám pořád tak silnou potřebu objímání.. blízkosti, přitulení.. Myslím, že jsem taková věčně nedomazlená. Někdy bych se jen moc chtěla tulit a lísat.. přitisknout na chvíli k h., jenom tak sedět a choulit se u ní.. v její náruči.. Stulit se k ní do klubíčka a opřít se o ni.. na malou, na malou chvíli..
Jenom bych si přála, aby to šlo.. Myslím na to, jaký by bylo moct být někdy jen.. spolu.. dlouze se obejmout a propovídat noc.. myslím, že jsem příliš naivní..




|💏

Jo a ještě jsem chtěla říct, že útěchou mi pro začátek týdne nebude ve škole ani knížka, protože každej je hned jako "Co čteš?" a než stačíte odpovědět, už vám knížku vezmou z rukou (div nevytrhnou) a hrozně se všichni zajímaj'. Co jim do toho vlastně je?
Copak potřebuju nějakou revizní kontrolu toho, co čtu? Oni maj' oblečení a povrchní řeči, já mám knížky.. that's it.
(Možná si ji během týdne stejně, až nějakou rozečtu, vezmu.. Už mě nebaví chodit po chodbách sama..)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama