něžný něžno..

26. února 2014 v 22:21 | confused thoughtful |  asi jako deník
Dnešek byl v některých ohledech vážně zajímavej.
Tak třeba jsem zjistila, že mám fakt dementní spolužáky (jako bych to už dávno nevěděla..) - chovaj' se fakt jako malý děti. Ale hrozně. Jsou tak.. infantilní. A myslej si, jak jsou vtipní, "HA HA". Připadá mi to spíš únavný; je pro mě náročný soustředit se na hodině, když se tam pořád někdo chichotá a pošťuchuje.. a kdyby jen angličtina (ale o to víc mě to štve, že I tam). Na "sockách" je s nima úplně k nevydržení. Na chemii už se naštěstí trošku zklidnili, tam to fakt přeháněli nad míru. Ale vlastně všude..

Ale hlavně.. h., (moje) krásná h. .. Potkala jsem se s h. o velké přestávce.. šla jsem směrem jaksi od záchodů, posmutnělá, ale spíš unavená, zamyšlená.. a naproti mně - h. And h. said, že vypadám nějak nešťastně.. Bylo tak moc milý, tak moc hezký se potkat. Chvilku spolu být na chodbě a povídat si.. úplně jsem tála.. melting Kate.. Bylo mi hrozně hezky. Prostě jen moct spolu chvíli jít chodbou a chvíli spolu mluvit.. tak neuspěchaně, příjemně.. ách.

everyone vs him


Na chemii jsem byla trošku mimo (ale máme zlatou paní profesorku.. mluvila o testu, který budeme psát příští týden.. a říkala něco jako "No když se někdo neučí průběžně, tak to podle toho potom vypadá žejo," a dívala se na spolužáka, ,,ale kdo se hezky učí, tak potom bude mít dobrou známku.. jako tady Kačenka." A smála se na mě a já úplně jako "Oh," další vhodný červenací moment, stejně jako všechny, kdy mohu nějak být chvilku s h., jenom jsem se zasmála a tak jako sklopila hlavu a položila si ji do dlaně, gesto asi jako "Né, já nic, já tu nejsem, nepřechvalte mě, hehe,".. ale bylo to hrozně milý. Máme se rády, fakt.)

A potom.. nedokážu prostě asi dost dobře popsat slovy, co cítím.. sama sobě to moc nemohu definovat.. Ale jsem tak strašně ráda, když jsme nějak spolu.. když s h. můžu být..
A tak ráda se na ni dívám, beautiful.. beautiful.. Překrásná (nejkrásnější..) h.
Pořád si uvědomuju, jak hrozně dobře a hezky mi je, když jsme nějak spolu.. a tak moc jí to sluší, jsem z toho prostě pořád úplně omámená.. miluju, jak se oblíká - a jak mluví, jak se usmívá, směje.. gesta, emoce, výrazy ve tváři.. taková nesmírná něha a čistost v očích..
Tak jsem z toho prostě tak jako soukromě vedle.. a mám tak ráda h. hlas a.. oči a.. vlasy.. bože, jsem z nich naprosto (musím to slovo použít) "hotová".

I like u, guy

Připadá mi, že když jsem u h., jsem to prostě tak nějak já.. a věci jsou v pořádku, je líp, je dobře, cítím radost (a.. naději - že bude líp)..
A pak občas pomyslím na to.. jak moc bych si přála ji "jen" obejmout, pevně ji k sobě přitisknout.. nevím.. prostě je to jiný, myslím, že je to jiný, chtěla bych ji obejmout - ale hrozně.. hrozně něžně bych chtěla, ne nějak jako "omámeně" (i když to jsem taky).. prostě naprosto citově.. cítím něhu.. A cítím, že patří do mého života.. jak je pro mě důležitá.. jak mi na ní záleží..

http://cokgulenadam.tumblr.com/

Někdy jsem hrozně zmatená z toho všeho, co cítím. Ale prostě je mi hrozně dobře.. když jsme, nějak, spolu.

Ale taky.. h. nebude na plese.. jsem z toho smutná, je mi to líto.. moc jsem doufala, že se tam někde uvidíme..

quotes✎ | via Tumblr

A na zastávce jsem se potkala (zase) s chemiářkou.. fakt je moc hodná. Mám ji ráda. Tak jsme si povídaly, o sboru (eh.. poslední plány = hrůza) - a o plese.. má opravdu zlatý srdce. Vypadala potěšeně, že mě vidí, taky jsem byla ráda, že jsem tam s ní.. a mluvila se mnou hrozně upřímně, hezky se na mě usmívala.. je moc hodný člověk.

Dneska jsem přišla až po sedmý, potřebovala jsem ještě od doktorky potvrzení do školy (kvůli těm zádům) a doporučení pro psycholožku (kvůli pojišťovně). Docela ubitá.
Ale h. .. já prostě nevím.. proč mi připadá tak přirozený nějak být v její blízkosti? A blízkost.. blízkost..
A to, co cítím.. taková.. důvěra, pocit bezpečí, pocit toho.. že věci prostě jen mají nějak být..
Dělám si o ni hodně starosti.. cítím se radostně, když ji vidím se smát.. tiše vnitřně sama sobě komentuju to, jak moc jí to sluší.. je mi s ní hezky.. a cítím hroznnou důvěru..

untitled

Vděk.. Jsem tak ráda, že tady h. je a můžeme se (nějak) vídat.. že pro mě může být tak moc důležitá..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama