lepší.. chvíli..

13. února 2014 v 21:48 | confused thoughtful |  asi jako deník
Někdy mám pocit, že to třeba bude lepší. Je mi prostě jen hezky.. když jsme spolu, myslím alespoň chvilku, můžeme spolu chvilku sdílet bytí (zbláznila jsem se (už)?).. a tak nějak být.. a ten pocit, když cítím vůni h. ve třídě (a vím, že tam přede mnou byla).. A když kolem mě prochází a cítím jen tu vůni a mám pocit, že se zblázním.. Ach jo, někdy hrozně.. chci (a co?)..
A pak mi právě občas připadá, že je to vlastně hezký a měla bych si vážit těch chvil, kdy se nějak vidíme; čekám na ně a těším se na ně.. když si spolu malou chvíli povídáme - a oslovuje mě, často zdrobněle.., zbožňuju, jak si se mnou povídá.. bože, a nikdo mě neoslovuje tímhle zatraceně kouzelným způsobem.. love it, love it..

So True


And just.. beautiful.. Miluju tu tvář, oči, obočí.. nos a ústa.. ouška.. vlasy.. z toho medova jsem vždycky úplně omámená a když je mi poblíž, bojím se, že zapomenu dýchat, že kvůli jejím vlasům zemřu udušením na nedostatek kyslíku.. Krásná..

http://www.espoirvie.tumblr.com

my dear h. ..

No, a bylo moc fajn být s kamarádkama po škole část odpoledne, sedět na lavičce (únor, prosim. Sice jsem teď nějaká přidušená a mluvím pomalu o dvě oktávy nižším hlasem - nepřeháněj, nepřeháněj jak rozená hlubokohlasistka, ale bylo fakt teplo..), pít si Bubble tea (měla jsem za to, jak strašně umělý to je, ale cola - vanilková!!! ňam - je asi horší. A to sosání kuliček je fakt sranda!) a povídat si.. Jsem ráda, že jsme se začaly víc bavit alespoň teď, často bývá pozdě, ale líp, než nikdy, a vůbec, co je vlastně "pozdě".. a tak.. Je to hroznej pocit, být v tý třídě úplně stranou kvůli tomu, jak infantilní mají ostatní zájmy (tedy nechci je shazovat, ale občas mám pocit, že jsme od sebe mentálně fakt někde jinde) - nebo jsem možná divná já. Prostě mě věci jako umělé řasy a antikoncepce a computer games fakt neberou. Tak pardon, no. Právě jedna z těch slečen vypadá, že má hodně načteno.. a tak, a dá se s ní povídat a tak, a ta druhá je trošku crazy, ale to k ní prostě sedí..

A překvapivě mám pocit, že jsem jednou zvládla test z matiky. Sice mám ze tří příkladů devět a tři čtvrtě výpočtů, protože jsem už nějak nevěděla, co s tím dál provádět (odečíst od sebe dva členy a vytknout, TSS. A mohla jsem mít za jedna žejo.), ale je to fakt hustý. Dávám matiku. Chi, dávám matiku. (Jen abych to nezakřikla.)

A volala jsem psychiatričce. Tak jsem na to docela zvědavá. Co mi poví k mým problémům. Co bude její "diagnóza". A tak.

Tak.. možná je prostě jen fajn nějak nic neočekávat. Pak může být člověk spíš příjemně překvapen než zklamanej (jsem zvědavá, jak dlouho mi tenhle serotoninismusbezčokoládismus-hahajsemfakthrozněvtipná vydrží)..
#expectationsruinyourday

Fakt se těším na prázdniny. Jen knížky a filmy a čaje a kafíčko a caro. A jídlo (a pak materialistka, co?).. A kultura. Johoho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama