jistoty u terapeuta..

19. února 2014 v 21:54 | confused thoughtful |  úvahy
Vlastně je hrozně smutný, když zjistíte, že jediný, kdo vám naslouchá (a kdo vás poslouchá) je váš terapeut. Ale alespoň že vůbec tak. Znovu se utvrzuju v tom, jak moc potřebná tahle práce je.. někdo, kdo lidem naslouchá, nenápadně jim podsouvá otázky a když je k nim sune ve správný okamžik, třeba se mu lidi jejich pomocí i podaří někam nasměrovat..
Myslím si, že povolání terapeuta je v dnešní době nějak podceňováno, bagatelizováno.. nebo ne? Nebo je naopak "v módě" mít si za kým jít popovídat?

Musím říct, že jsem z psychiatrie byla docela vyděšená. A když se k tomu okolí staví asi jako "Myslíš si, že musíš skončit na psychiatrii? Že to musí dojít až tak daleko?" (Ještě v tom hnusným spojení, "skončit na".) Včetně matky. Asi se bála, já vim. Ale stejně.
Paní doktorka se mnou jednala neuvěřitelně vstřícně. Hrozně.. rovnocenně. Nebyla jsem nějaká malá holka, byla jsem v našem setkání partnerkou jí rovnou.. a fakt mě poslouchala. A reagovala myslím přesně tak, jak měla, pokládala mi správné otázky.. a dokázala mě v mnoha ohledech (fakt) uklidnit. Měly jsme čas. A nebyla jsem jen nějakej pacient - alespoň jsem se tak necítila.. prostě vnímala, co jí říkám. A snažila se mi pomoct.
A oslovovala mě celým jménem. To mi fakt zaimponovalo. Já totiž hrozně nesnášim zkratky. Pokud alespoň nějaké hezké tvary, ale.. no.
Oznámením "Těhotná jste nikdy nebyla, předpokládám," mě trochu vyvedla z rovnováhy. "Eh.. ne, to ne," povídám já, trochu zaraženě. Pak antikoncepce. "No, ani se nechystám.." "Jasný." Jasný. Vlastně mi hrozně pomáhá, když o některých věcech můžu mluvit bez předsudků, bez potřeby rejpnutí, bez rejpnutí. Nebo alespoň ukrytých pod rouškou profesionality. Ale já věřím, že ona je neměla. Moc dobře se mi s ní povídalo. Odcházela jsem.. o hodně lehčí. O hodně.

Po h. se mi stýská tak.. že se mi zdálo, že jsme chvíli spolu, povídáme si.. a objímáme se. A smějeme se, trošku žertujeme.. je nám hezky. Ach jo. Strašně mi chybí. Nevím, který snový koncepci mám věřit. Jestli jsou sny podvědomá přání a touhy (very likely).. nebo třeba té, že h. nespí - protože je vzhůru v mém snu?
Moc bych se k ní chtěla přitulit.. dotýkat se jí na rukou, pohladit ji po vlasech, obejmout ji a říct jí.. jak mi na ní záleží.
Zatraceně, zatraceně.. v hlavě mám desítky věcí, které bych si přála dělat společně. A přitom.. ty, o které nejvíc stojím, jsou možná ty nejobyčejnější. Najíst se spolu.. číst si vedle sebe.. pustit si film.. schoulit se k sobě pod dekou.. A dlouho do noci si povídat a pít čaj, probudit se vedle sebe, moct jí připravit snídani, jíst jahody.. Být spolu.
Ach, zlatíčko. Já mám někdy pocit, že to nevydržím.

Tumblr

Nevím, jestli můžu vůbec třeba doufat v to.. být někde spolu. (A ještě v létě.) Naivní holčičko..
Jít se projít.. chytit se za ruku.
Ta vůně, ty pohledy.. Stýská se mi, stýská, stýská. A vůbec nevím, co s tím. Já nevím, jaká rozhodnutí jsou správná. Ale myslím, že ta, která cítíme.. a připadají nám taková.. ta taková jsou.

Untitled

Jéžiš, já bych chtěla anglickej významovej slovník. Nevím, jak se tomu říká.. Myslím, že si ho pořídím. Pro své intelektuální potřeby, za účelem vyššího duševního uspokojení, než pro ostatní u šedivých odstínů (já si prostě nemůžu pomoct). Hledám hloubku.
A moje plány pro zbytek prázdnin jsou.. číst, číst do noci, přečíst hodně knížek, psát, zkusit něco upéct.. a myslím, že jít vykoupit (nebo alespoň okoukat) Luxor / antikvariát / papírnictví (tyhle varianty se vzájemně nevylučujou).

Untitled

Éh.. jo. A říkala jsem udělat h. pomerančový džus?
.. Já mám prostě ráda vintage fotky, vintage styl. Vintage oblékání. A ženy, které rády čtou. A hezky se oblíkaj. (A slečny, které píšou na psacím stroji.)
Magnetic North

Prostě mi chybí..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama