Leden 2014

odpočinek..

31. ledna 2014 v 21:03 | confused thoughtful |  asi jako deník
Abych řekla pravdu, den volna jsem asi opravdu potřebovala.

Celý den jsem prakticky "nic" nedělala - jen seděla rozvalená na svém červeném gauči a nalévala se zeleným čajem a četla si. Knížka, kterou jsem přečetla během dneška (s tím, že tři kapitoly včera.. nemohla jsem odolat) se jmenuje Muž, který chtěl být šťastný a opravdu na mě zapůsobila. Něčím se mě hrozně dotkla. Možná jsou to celkem "jasné" pravdy, každopádně řekla mi hodně o osobní svobodě, vlastních limitech, chápání ostatních.. a pak i sebe sama. Pořád ve mně nějak doznívá..
Teď se těším na večer s filmem. Johó, to je život přemýšlela jsem, že bych takovéhle prodloužené víkendy brala každý týden, že by mi to vůbec nevadilo. A pak jsem si řekla.. ne. Chyběly by mi pátky s dějepisem a češtinou a hlavně biologií, s čekáním na konec vyučování.. Pořád v sobě nemám úplně jasno, jestli je vlastně mám ráda - ano, myslím, že teď už ano, že se můžu pokusit alespoň trochu vypnout, než se zase budu učit.. Ale samozřejmě mám pořád pocit, že mnohem hezčí jsou s milovanou osobou.

Love.


vyklidněné dny..

30. ledna 2014 v 21:50 | confused thoughtful |  asi jako deník
Jako bych se nějak.. vyklidnila. Je tak náročné pořád něco někam tlačit.
Vůbec nevím, jak to ke mně přišlo.. najednou se cítím taková - klidnější. Moudřejší. Rozvážnější (haha). Přiipadá mi, jako bych si najednou uvědomila, že asi nemá význam snažit se některé věci ovlivnit. Že se prostě budou dít samy tak, jak se mají stát. Což se ale nevylučuje s tím, myslet na svá přání a (nebo) potřeby..

Taky jsem přestala tolik vzdorovat. Asi už mi došly síly. Bouřit se proti systému může být fajn.. ale musí to být efektivní. Tím chci říct, jako že už radši sedím na hodině češtiny tiše a jako hodná holčička si (jako jediná) píšu poznámky.

Přístup mojí třídy mě už asi nechává v klidu. protože použít slova jako že mě to štve (to už bych musela říct natvrdo "se.e"), mrzí nebo nepřestává překvapovat.. to by asi nevystihlo můj postoj vůči spolužákům. Už mě to ani nepřekvapuje, ani nemrzí, protože to u nich není nic neočekávaného.. a už nechci plýtvat energií rozčilováním se. I když je jim pořád nerozumím, celou dobu (a mám pocit, že čím dál víc) - stejně jako oni nechápou mě. A pak prý kolektiv. Hmmm.
Včerejší hodina dějepisu sestávala JEN z toho, že naše třídní odpovídala na jejich pitomé otázky.. na téma středověké zbraně, třeba. Vzdala jsem se pomyšlení na to, že se k tématu "Tudorovská Anglie" přiblížíme alespoň slovem, a raději jsem si pracovala na nadpisu (na příště). A oni ať se ptaj', žejo.

na úvod.

25. ledna 2014 v 22:31 | confused thoughtful |  autorka
je mi šestnáct. jmenuju se Kateřina a jsem z Prahy..
melancholická.. pořád přemýšlím. a často jsem zmatená, mnoha věcem nerozumím.. nechápající, nechápaná. mám sklony k občasné vnitřní hysterii, někdy hrozně dramatizuju. asi se moc nesměju, ale když, tak to stojí za to..
jsem vegetariánka (a ne, nepostrádám slaninu)..

opravdu ráda píšu. pokouším se o povídky, básně.. psaní je takovou mojí velkou vášní - a docela účinnou terapií. ventil. někdy pomáhá jen se vypsat. a vyspat! strašně ráda spim. ne, dobře, to zase ne. ale jakožto věčně vystresovaný, nestíhající student žehnám každé minutě spánku navíc (protože ano, vstávat v 5.25 a 5.30 je vážně rozdíl!) a když už usnu.. jsem ráda, že můžu chvíli prostě jen spát. i když ráno vstávám hrozně unavená, ať už v jakoukoli dobu. ve škole občas usínám.. myslím, že je to tím chronickým nedostatkem spánku. ale mám hrozně ráda angličtinu. a mám ráda češtinu. a když na to přijde, i němčina je občas fajn.
čtu.. a strašně ráda.. miluju to, miluju knížky. a hrozně ráda se dívám na filmy.. a poslouchám hudbu (asi nejsem úplně hudebně vymezená)..
pokouším se vařit a péct. ráda bych se to naučila..
tvořím.

začala jsem se aktivně věnovat divadlu.. byť jsem nejmladší v souboru (a věkový rozdíl mi někdy připadá výrazný), je to výzva. ale vůbec mám divadlo jako takové ráda. chtěla bych se začít učit francouzsky a některý ze skandinávských jazyků..

a miluju těstoviny.
a jsem závislá na zeleném čaji. a už mám zase období Cara. a káva (s blízkými lidmi)? mm..
nemám mnoho přátel. zato mám kolem sebe několik lidí, kteří pro mě hrozně znamenají a jsou mi moc blízcí. myslím, že jsem spíš tichá.. ale se svými blízkými lidmi si mohu povídat.. a vím, že mě poslouchají. že mi rozumí.

hledám. pořád. něco.